Jsem se svým mužem přes 20 let, prožili jsme spolu mnoho šťastných i méně šťastných období. Za tu dobu jsem nasbírala mnoho zkušeností, jako žena a partnerka.
Zjišťuji, že jsou partnerské vztahy opravdu dost žhavým tématem a mnoho lidí v nich doslova trpí a to i mnoho let.
Ráda bych shrnula do pár důležitých bodů, co shledávám jako největší příčiny nefungujících vztahů. Na nic neexistuje univerzální hodnocení ani rada. Ale zhruba se to shoduje u všech, co jsem provázela a pomáhala vztahy vyléčit, či je ukončit.
Pokud některý z bodů nefunguje a to delší domu, už není mnoho síly to napravovat. Ale vždy je šance a naděje umírá poslední. Doporučuji vyzkoušet a když to nepomůže, tak pak se teprve rozcházet.
1. ŠPATNÝ ZAČÁTEK
Mnoho vztahů začíná „špatně“. Bez lásky a vzplanutí. Třeba jen z rozumu a potřeby mít děti, muže, rodinu. Takové to za každou cenu. Pokud takto začínají vztahy, nemají dobrou prognózu na šťastné pokračování. Pokud začínají láskou a chemie funguje dobře, je dobrá prognóza. Jen to není úplně vše. Protože každé vzplanutí a žádný oheň bez přikládání nevydrží na věky.
Zamilování a partnerská chemie je pro fungující partnerský vztah dle mého nezbytná!
2. VYHOŘENÍ VZTAHU
Pokud je vztah založen na špatných základech, rychle mu dochází dech. Pokud vyprchá láska a lidé o vztah nepečují jako o živou bytost. Začne se jednat o rutinu a může přerůst až do stavu, kdy jsou to ti dva jen dobří přátelé. Kteří platí společně na domácnost, to je přiznejme si jednodušší, než na to být sám/a. Necítí se úplně sami, i když v podstatě ano, ale není to takové, jako přijít do prázdného bytu.
Tento stav se přikrade pomaloučku a polehoučku tak, že ani ze začátku nepoznáte, že tam je.
Jak se pečuje o vztah?
Vztah potřebuje palivo, potřebuje nové vjemy a zážitky. Potřebuje žít. Dopřejte si tedy cestování, výlety, wellness, koncerty, kino, večeře, překvapení, květiny, sex jinde než jen v ložnici.
3. NEDOSTATEK SPOLEČNÉHO ČASU
Když se přikrade do vztahu rutina, přichází většinou také, že spolu partneři nejsou. Sejdou se po práci a vyčerpaní udělají nezbytné a padnou za vlast. Druhý den nanovo.
Plánujte si na odpoledne společnou akci. Třeba jen procházku.
4. NEKOMUNIKACE
Komunikace a otevřenost ve vztahu je dle mého velmi důležitá. Často si po čase lidé nemají co říct a na odpověď „jak bylo v práci“, zazní jen „dobrý“. Je tedy stále potřeba mít o druhého zájem a poslouchat ho. Pak má potřebu Vám sdělovat a vyprávět. Když se jen ze zvyku zeptáte a pak stejně neposloucháte, protože je to nuda. Nemůžete čekat žádnou velkou a nadšenou komunikaci.
Dopřejte si klidně jen 5 minut denně plné pozornosti a vnímání svého partnera. Odložte telefon, vypněte televizi a počítač. A vnímejte se. I tak „krátký čas“ plné pozornosti zajistí vnitřní spokojenost. Je výživnější než hodina povídání o ničem a bez pozornosti. To mi věřte.
5. PŘÍCHOD DĚTÍ A NAHRAZENÍ PARTNERA
Častým probléme je příchod dětí. Ženy často věnují 100 % pozornost svým dětem. Po narození je to nezbytné. Ale později už se jedná o zvyk. Ženám tento úzký vztah dělá velmi dobře, uspokojuje jejich potřebu lásky a blízkého kontaktu. Nahrazuje dokonce samotný sex. Ženy mají cit mnohem důležitější než samotný sexuální akt. Většinou 😉 Ani si nevšimnou a 100 % pozornost přetrvává, i když už děti povyrostou a jsou o něco samostatnější, někdy až tak daleko, když jsou plně samostatné.
Pro muže je taková pozice ve vztahu podvědomě velmi frustrující. Někdy ani nedokáží popsat proč se tak cítí. Žena s nimi jen po čase nemá sex a tomu přikládají největší vinu. Ano jde to ruku v ruce.
Žena a muž jsou ve vztahu na prvním místě. Pak jsou teprve děti. Pokud se Vám to vymkne z rukou, budete s tím mít problém už celý život. A matka či otec mohou třeba celý život podvědomě žárlit na své dítě. Protože má větší přízeň partnera, než jejich dítě. A dítě podvědomě nahrazuje jednoho z partnerů, což je docela zatěžující.
Milujte své děti, ale také milujte svého partnera. Hýčkejte si svůj vztah a buďte vděční, že vaše děti vidí lásku mezi vámi.
6. BEZ SEXU
Muži mají obecně větší potřebu sexu a to i ve chvílích psychického a fyzického vytížení. Na ženách mnohdy stojí celá domácnost, zajišťují její chod a starají se o všechny rodinné příslušníky, chodí do práce. Postupně ztrácejí energii a poklesá také jejich libido.
Je dobré, aby se ženy nepřetěžovali. Jak to udělat? Třeba pouhým předání odpovědnosti ostatním. Není to ženy všechno na Vás! Nebo alespoň nemusí být. Stačí požádat a předat odpovědnost ostatním členům rodiny.
Dopřát si čas pro sebe.
Dopřát si víkend bez dětí a třeba jen sexovat…
7. BEZ SPOLUPRÁCE
Vztah je o tom, že o něj oba pečují. Že se oba starají o chod domácnosti. Vše o domluvě. Každý má mýt své místo a svou odpovědnost. Ať už se jedná o vynesení koše, nebo zajištění opravy střechy…
Když leží vše na bedrech jednoho z nich, nejedná se o harmonii.
8. NEÚCTA
Časem se může úcta mezi partnery úplně vytratit. Může to začít pozvolna hádkami, nadávkami. Které se mohou prohloubit a zanechat velké rány na srdci obou. Nenechte to sem nikdy dojít. A pokud jste už tam, tak to napravte.
Vnímejte svého partnera jako člověka, do které jste se před lety zamilovali. Podívejte se sem tam do historie a prohlédněte si společné fotky a zážitky.
Je vzácnost s někým žít. Není to jednoduché. Víte sami, že když byste se po letech měli vrátit bydlet k rodičům, tak byste to většinou ani nedali. Soužití je složitou alchymií a je nutné jí vyladit. Vyladit, tak jak oběma vyhovuje. Tak akorát společného, tak akorát samoty. Všeho tak akorát.
I když už toho stejného člověka vidíte po milionté, vnímejte ho jako vzácnost. A třeba si představte, že tam není. Pokud v tomto případě přijde úleva, tak je čas zvednou kotvy. V opačném případě, zjistíte, že si bez něj nedokážete představit život, i když Vás tolik štve.
Určitě je bodů mnohem víc, ale tyto jsou pro mne nejdůležitější.
Můj vztah je mi vzácností a jsem za něj vděčná. Jsem vděčná za to, že mám v životě osobu, které můžu říct úplně všechno. Můžu před ním chrápat ze spaní a chodit nenamalovaná, neupravená. Můžu o něj pečovat. I když je na služební cestě, nejsem sama. V těžkých chvílích mám v něm oporu, už jenom tím, že je vedle mě, i když nic neříká.
Jsem vděčná za to, když na mě kouká tím svým pohledem a říká „sluší ti to“.
Někdy je dobré rekapitulovat a cítit vděčnost.
Naučme se pečovat, komunikovat, milovat, spolupracovat a užívat si. To nás ve škole bohužel nenaučili.
Mějte krásné společné dny
Přidat komentář