Když jsem začala věřit v budoucnost a ne se jí jen stále dokola obávat. Začalo se mi dařit ve všem, co dělám.

Obecně se bojíme:

  • aby nás nepotkalo něco špatného,
  • aby jsme nepřišli o to co máme,
  • co když to nevyjde,
  • co když se ztrapním, řeknu něco nevhodného,
  • co když nebudu znát odpověď,
  • co když nebudu dostatečně rychle a moudře reagovat,
  • co když na něco zapomenu,
  • bojíme se lidí, aby nás nezklamali, neublížili nám,
  • bojíme se cestovat, aby se nám něco nestalo,
  • bojíme se o své blízké a přátele,
  • bojíme se důvěřovat,
  • bojíme se otevřít druhým,
  • bojíme se toho, co máme uvnitř,
  • bojíme se všeho venku.

Bojíme se skoro všeho a dokonce i lidí, jak na nás budou koukat a jestli nebudeme trapní. Jestli nevyužijí to co jim řekneme, jestli nezneužijí naše city.

Přiznám se, že je toho tolik, co lidský mozek může vymyslet a co má vše v sobě uloženo, že musí každý pohlédnout sám do sebe a začít hledat a když najde tak s tím něco udělat.

Tento stav u mě nepřišel z ničeho nic.

Musela jsem doslova vykydat haldy představ a zážitků, které mě v životě ovlivnili. Posuzování sama sebe, úzkost z budoucnosti, nevím, co mě čeká.

Z toho máme obecně strach, když ve tmě nevidíme, máme strach, jako kdyby měl všude kolem stát bubák.

Když nevíme, co nás v budoucnu čeká, je to stejné jako když nevidíme. Očekáváme všude bubáky.

Když jsem si uvědomila, že umím bubáky vytvořit a představit si vedle postele, tak mi došlo, že se vše tvoří v mé hlavě. Bubáci jsou v hlavě.

Toto uvědomění, mě přivedlo k tomu, že s tím tedy musím v hlavě začít něco dělat.

Začala jsem doslova přeprogramovávat vše, co ze mě vypadlo v podobě myšlenky, či pocitu. Mám strach, že nebudu dostatečně rychle reagovat. Místo toho jsem se uvolnila a představila si, jak reaguji volně a s lehkostí, nejlépe jak dovedu a když něco nevím, řeknu nevím. Zjistím vám to a ozvu se.

To byla úleva.

Tak to dělám úplně s každou těžkou nedobrou myšlenkou.

Doslova přeprogramujete svůj počítač a on začne vyhodnocovat jinak.

Chvilku to trvá, ale věřte na konci je světlo a pohodový život, kde jste volní a lehcí jako ptáci.

Jsem toho živým důkazem.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude nikde zveřejněna. Povinná pole jsou označená *