Zjistila jsem, že jsem mimo, nebo já ne?

Potkala jsem po ceste mnoho bývalých kolegů. Všimla jsem si u nich, že mají všichni stejný výraz. Uvědomila jsem si to až teď, když už tam nepracuji. Ten pohled byl bez života, vyhořelý a nespokojený, hleděli kousek před sebe, pohled do země. Pamatuji si tehdy, když jsem odcházela, že mě překvapilo kolik kolegů je v práci nespokojených a že by chtěli dělat něco jiného. To množství mě tehdy velmi zaskočilo. Jsou, ale stále tam.

Uvědomila jsem si díky tomu, že když jdu městem, pořád se usmívám a mám potřebu koukat všem do očí, jako bych je chtěla pozdravit. Se všemi mám tendenci prohodit pár slov. A když jsem někde nespokojená, snažím se přijít na to proč, napravit to. A když to napravit nejde, tak odejdu a zkusím štěstí jinde.

Uvědomuji si teď ten velký rozdíl.

Vzpomínám si, ale že před lety jsem chodila stejně.

Pak jsem seděla v kadeřnictví a čekala až přijdu na řadu. Moc jsem se u toho pobavila, mám velmi vtipnou a kreativní kadeřnici a její hlášky opravdu stojí za to.
Na druhé straně jsem poslouchala příběhy od lékaře, jeden byl o haluxech a nutnosti operace a druhá o ječném zrnu a slzení očí.

Uvědomila jsem si, že stále někteří lidé nevědí, že to jde dělat jinak. Že není třeba uříznout to co překáží, ale je možné to napravi jinak. Další kapitola bylo počasí, v podstatě to co jsem si naprosto užívala, bylo špatně ?

Tak to jsem úplně mimo.

Pohybuji se ve světě síly myšlenek, bylinek, vlivu emocí na naše zdraví a myslím si, že to co vím musí vědět všichni. Ale oni to všichni nevědí.

Proto je mým posláním, dát to co nejširšímu okruhu lidí, vědět. Budu na můj nový blog, který bude spuštěn příští týden a zde na facebook umisťovat to co vím a co mi usnadňuje můj život.

Doufám, že vám mé informace budou přínosem a že se je dozví co nejvíce lidí.

Kdž budeme všichni zdraví a šťastní, to bude nádhera.

Moc se těším